Castle-sk.com
29Feb/121

Pseudonym

Fanfiction

Originálny názov: Alias
Autor: NevynR
Prekladateľ: Ivet
Počet kapitol: 1
Rating: T
Popis: Beckettová řekne Castlovi jedno tajemství, a on se jí proto také s něčím svěří…
Poznámka: Povídka je inspirovaná knížkou Naked Heat, v českém překladu Heatová a žhavá odhalení.

----------------------------------------------------------------------------------

Pseudonym

 

Beckettová se sklonila, aby prozkoumala tělo postarší ženy, které leželo na podlaze v prádelně. Prohlídka mrtvoly byla přerušená tlumeným smíchem z druhé strany dveří, kde její partner zkoumal knihovnu.

„Podělíš se i s ostatními, Castle?“ zeptala se, ještě stále trochu mimo z toho, jak si pokaždé dokázal najít něco vtipného i na místě činu.

„Ani ne, Detektive. Jen jsem obdivoval její výběr knih. Už je to chvíle co jsem viděl knížky o Derrickovi Stormovi společně s romantikou od Desirée Beauchamp.“ Pomalu přešel k ní s drzým úsměvem.

„Připadá ti to zábavné, protože si myslíš, že nejsou na takové úrovni jako tvé knížky?“

„Vůbec ne, Beckettová… A musím přiznat, že jsem více než zvědavý, jak ty můžeš znát jejich obsah. Vím, že jsi četla moje knížky, jen bych tě netipoval na člověka, který bude mít zájem i v… těchto. Fandíš žánru?“

Beckettová se postavila, protože už prozkoumala všechno co mohla z mrtvoly ležící před ní, zbytek bude muset počkat až na zprávu z pitvy. Jemně zrudla, otočila se a naštvaně na Castla zasyčela.

„Musíme to dělat teď, Castle?“ Ještě pořád se křenil, ale kývnul, protože se rozhodl, že držet na chvíli tlamu je docela dobrý nápad.

 

O deset minut později měli místo činu prozkoumané a mířili zpátky na okrsek.

Když uvízli v zácpě, Castle se rozhodl odloženou konverzaci obnovit.

„Takže… jak jsi říkala, Detektive… Jsi fanda žánru?“  Beckettová po něm střelila pohledem, potom vzdychla a potichu zamumlala. „Ne žánru, Castle, jen… té autorky.“ Styděla se dokonce i vyslovit její jméno a tak se raději soustředila na přeplněnou ulici před ní.

„Proč?“  pobídl jí. Snažil se z ní vytáhnout co nejvíce informací, než se znovu stáhne do té své ulity.

„Protože…“ zastavila se, ale nakonec to vzdala. „Protože, Castle, náhodou, mám ráda ten styl, kterým píše. Jednou jsem si všimla, že jí čte kamarádka na koleji.  Rychle jsem si přečetla pár stránek a nemohla jsem to odložit. Většinou se mi moc nelíbí romantika a vzdouvající se ňadra, ale prostě jsem… četla. Knížku jsem dočetla ještě tu noc, a teď, když si všimnu, že nějaká nová vyšla, tak si ji koupím. Tyhle knížky…“ znovu se zastavila a skousla si ret. „Čtu je, když mám za sebou těžký den a nemám náladu na tvé knihy, okej?“

„Hm… jen tak ze zvědavosti, kolik jich máš?“ zeptal se, zatímco si ten škádlivý úsměv propracovával cestu k jeho očím.

„Ehm… všechny?“ odpověděla a krátce se začervenala. Castle nedokázal zarazit výbuch smíchu, zatímco Beckettová soustředěně zírala před sebe, ponížená. Zkrotil své pobavení a nasadil svůj „vážný“ hlas.

„Beckettová?“ Odmlčel se a počkal, až ho začne vnímat. Otočila se k němu tváří, stále se červenala, ale vybídla ho k pokračování. „Můžu ti svěřit tajemství?“

„Co zase, Castle?“

„Ne, vážně, Beckettová…. Když ti to řeknu, uvidíš tu srandovní stránku, slibuju.“

Vzdychla a znova se podívala jeho směrem, její podrážděnost pomalu mizela a nahrazovala ji zvědavost. „Dobře, Castle. Co je to za tajemství?“

Jeho tvář byla smrtelně vážná, což mu zařídilo plnou pozornost. „Chci tvé slovo na to, že náš rozhovor neopustí tohle auto. Ani Alexis a matka to neví, a upřednostnil bych, kdyby to tak zůstalo.“ Beckettová zaskočeně kývla.

„Máš mé slovo, Castle. A teď, co se sakra děje?“

„Na místě činu mi to přišlo zábavné, protože jsem své knížky nikdy neviděl takhle pohromadě. Ani v mém bytě.“  Zmateně se na něj podívala a snažila se přijít, na co to sakra naráží.

„Ještě jednou?“

„Knížky o Stormovi nebyly na té poličce jediné, které jsem napsal, Detektive.“

„Ale ano byly, Castle. Každou z těch knížek znám nazpaměť, od začátku do konce.“

„Ano, znáš…“ opět se odmlčel. „A ne jen ty o Derrickovi Stormovi.“

Nastalo pár vteřin ticha, když jí ta slova probíhala myslí a snažila se přijít na to, co tím myslel. Vyšel z toho jen jeden závěr a přesně ten ona nedokázala přijmout.

„Ty…“ polkla, a stále se s tím snažila vyrovnat. „Ty… jsi napsal knížky od Desirée Beauchamp? Ty jsi Desirée Beauchamp?“ Dokonce se i začervenal, než odpověděl.

„Vinen v plném rozsahu. A teď už chápeš, proč mě tak pobavilo, když jsi řekla, že je čteš, pokud nemáš náladu na mé knížky.“

„Castle, já… ty… ne. Ne. Nevěřím tomu. Děláš si ze mě srandu.“

„Ne-e. Myslím to vážně. Jak bych ti to mohl dokázat?“

Kate rychle přemýšlela, ještě pořád neschopná uvěřit. Najednou ji něco napadlo.

„Dobře, Castle… když můj byt vybouchl, o pár knížek jsem přišla. Nové jsem našla na E-bay. Jedna z nich byla dokonce i podepsaná, nic osobního, pouhý podpis. Znám tvé písmo, a tohle rozhodně nebylo ono.“

„Beckettová, chceš se vsadit? Nemohl jsem tam jednoduše napsat svůj pseudonym, či se podepsat svým jménem… Máš chuť na menší sázku?“

„To si piš, Castle. Když vyhraju, zůstaneš v autě, kdy ti řeknu a jak dlouho ti řeknu. Celý týden.“

„To zvládnu. Když vyhraju já, beru tě v pátek na večeři.“

„Castle…“

„Co? Pokud jsi si tak jistá, Beckettová, jak je možné, že se bojíš prohry?“

„Dobře. Domluveno.“

„Takže chceš, aby se u tebe dneska po práci stavil a upsal svůj život?“

„Když na tom trváš, Castle.“ Sebevědomě na něj mrkla. Ve skrytu duše se ale bála toho, že se tak jednoduše nechala nalákat k přijmutí možného rande s Castlem.

Zbytek jejich cesty na okrsek probíhal v klidu. Ani jeden z nich neměl potřebu vyplnit ticho konverzací.

 

Beckettová se otráveně podívala na hodiny. Odhlásila se z počítače, projela si rukou vlasy a vzdychla.

„Dobře, Castle, je čas vypadnout. Stejně nemáme nic na práci dokud Lanie nedokončí pitvu. A to bude nejdříve zítra. Ještě pořád chceš jít ke mně domů prohrát sázku?“

„No samozřejmě…“ Strčil svůj mobil do kapsy a postavil se. „Jak bych mohl takovéhle milé nabídce odolat?“ Protočila oči, prošla okolo stolu a zamířila k východu.

 

Kate zastrčila klíč do dveří, otočila jím a otevřela dveře. Svojí tašku pohodila na lavici a došla k pohovce.

„Máš čas? Že bychom si dali víno?“ zeptala se a zamířila do kuchyně.

„Matka je dnes večer pryč a Alexis přespává u Paige, takže bych si stejně jen objednal nějaké jídlo a napsal pár kapitol.“ Posadil se na gauč, zatímco Beckettová nalila dvě sklenky červeného vína. Jednu z nich mu podala a rozhodla se, že není důvod to déle zdržovat. Napila se svého vína a popadla podepsanou knihu od Desirée Beauchamp. S úsměvem na tváři se posadila ke Castlovi na pohovku.

Natočil se k ní, knížku si převzal a se smíchem řekl: „Á, Černá růže… asi jedna z mých nejoblíbenějších.“ Otevřel ji a uviděl podpis autorky. V ten moment nasadil svojí pokerovou tvář. Vytáhl pero ze svého saka a položil knížku na stolek. Mírně se naklonil, přehodil si pero do levé ruky a rychle začal psát na desky, naproti prvnímu podpisu.

„Pro Kate,
Ať tě oheň z těchto stránek udržuje v teple, když vše ostatní se zdá ledové a temné.
Navždy,
Desirée Beauchamp“

Pero vrátil zpátky a knížku předal Beckettové. Ta položila svoji sklenku na stůl, vzala knížku do obou rukou a očima rychle přejela věnování, a potom ho dvakrát zkontrolovala s tím původním. Ten jemný, ženský podpis nebyl Castlovi vůbec podobný. Přesto byl přesnou kopií pro podpis na druhé straně. Ústa jí spadla až kamsi na podlahu, když si uvědomila, že dva její oblíbení autoři byli ve skutečnosti jedna a ta samá osoba.

„Ty… ona…“ zastavila se a snažila si uspořádat myšlenky. „Jak, a proč?“ Usmál se nad její zmateností a napil se vína.

„Upřímně? Nudil jsem se.“ Všimnul si jejího zmateného pohledu a tak pokračoval.  „Bylo to krátce poté, co vyšlo V záplavě kulek, co se mi do rukou dostala jedna knížka mé matky. Byla to  jedna z její červené knihovny. Abys věděla, tak jsem si to přečetl pouze z důvodu výzkumu. Už si vážně nevzpomenu, kdo byl autor. Ale rozhodně si pamatuji, jak mě sebralo, že to bylo tak… odfláknuté. Napadlo mě, že já sám bych to napsal lépe i se zavřenýma očima. Hned jsem začal psát, jen abych si dokázal, že to zvládnu. Za týden jsem měl napsáno Jen pro jeho oči. Bylo mi jasné, že nemůžu použít mé vlastní jméno a tak jsem si vymyslel pseudonym. Poslal jsem to do malého nakladatelství, protože tam nemají v povaze se moc vyptávat. Použil jsem i více P.O. Boxů, v případě, že by do toho chtěl někdo strkat nos. Ve skutečnosti jsem strávil víc času zatajením mé pravé identity, než psaním té zatracené knihy. Nakladatelství to vydalo a zjistil jsem, že mi z toho můžou chodit docela slušné peníze. Ty jsem samozřejmě nepotřeboval a tak jsem zařídil, aby výdělek chodil různým charitám a organizacím co pomáhají. Se psaním jsem pokračoval, skoro jako kdyby to byl zvyk, kterého se nemohu zbavit.  Dává mi to možnost pročistit si hlavu, pokud se Nikki chová otravně anebo Rook nedělá to, co má.“ Castle promíchal víno ve sklence a se zájmem se na něj zadíval. „Před čtyřmi roky jsem se doopravdy zasekl. Napsal jsem dvě nové knížky od Desirée, než jsem se konečně rozhodl, že Derricka Storma zabiju.“

„Richarde Castle, nebo bych spíše měla říci paní Desirée, nikdy mě nepřestanete udivovat. A proč o tom neví Martha či Alexis?“

„Alexis, jelikož nikdy neukázala ani sebemenší zájem o tento žánr a není to jedna z těch věcí, kterou bych jen tak zmínil při večeři. Dokážeš si to představit? ,Ahoj, beruško, tatík dnes napsal další žhavou romantiku, jak bylo ve škole?‘ To by asi zrovna moc nešlo, nemyslíš? No a matka? Nejdříve jsem si myslel, že jí to řeknu, jenže krátce poté, co vyšla první knížka, si ji sama donesla domů a zabořila do toho nos. To by ještě nebylo tak hrozné, ale potom to začala všude vychvalovat a já jsem neměl to srdce jí říci, že její chlapeček napsal knížku, ze které je celá nažhavená. Takže jsem skoro 20 let držel tohle mé malé špinavé tajemství pod pokličkou.“ Na chvíli se odmlčel a položil sklenku na stůl. „Takže teď už jistě chápeš, proč mě tak pobavilo, když jsi řekla, že po Desirée šáhneš, když nemáš chuť na Castla.“

„Hadám, že teď to tvé tajemství budu muset udržet taky. Tedy pokud nechci, aby někdo věděl, že čtu tyhle knížky. Už takhle je špatné, že to víš ty. A to jsi ty slátaniny napsal! Dokážeš si představit, jak by se mi kluci smáli, kdyby to zjistili?“ Dopila zbytek vína a položila knížku zpátky na stolek. „Chceš další sklenku?“ zeptala se a hned poté zívla.

Castle vstal a nabídl jí svoji ruku. „Dneska ne. Myslím, že se ti bude hodit, když jednou půjdeš brzy spát.“ Kate jeho ruku popadla a dovolila mu, aby jí zvednul. Sebrala obě dvě sklenky a odnesla je do dřezu.

Castle mezitím popadl svoji bundu a zamířil ke dveřím. Beckettová se za ním přišla do chodby rozloučit. Castle se ve dveřích otočil a zeptal se: „Co třeba zítra, večeře v Da Angelo's? Vyzvednu tě třeba v sedm?“ Kate mrkla a zčervenala, jakmile si vzpomněla, že prohrála sázku. Když promluvila, zjistila, že má hlas o oktávu výše než normálně.

„Jasně, Castle, to by šlo.“

Castle trochu zariskoval, položil jí ruku na rameno a jemně ji políbil na tvář. Rychle poodstoupil a raději jí nedal šanci zareagovat.

„Tak tedy zítra, Beckettová.“

Sledovala ho, jak kráčí chodbou, dokud jí nezmizel za rohem. Poté zavřela dveře, zamkla je a opřela se o rám. Ještě stále cítila letmý dotek jeho rtů a po tváří se jí rozlil úsměv. Možná, že ta prohraná sázka nebude až tak ztracená.

Autor: AmyF

Zdieľajte s priateľmi!

Podobné články

1 hviezdička2 hviezdičky3 hviezdičky4 hviezdičky5 hviezdičiek (4 hlasov, priemer: 5,00 z 5)
Nahrávam ... Nahrávam ...
Prečítané 908 krát, Tagy: , , , , , Pridať komentár
Komentáre (1) Spätné odkazy (0)
  1. tak tenhle díl ať natočí, to by byla bomba, moc se mi líbí


Pridať komentár


Žiadne spätné odkazy.

kód